Nerealizovaný vizuální styl sjednocující Ponava Cafe, Radio a Fest
Lužním lesem tekla netekla říčka Ponávka. Císař Josef kolem ní postavil celou novou osadu, po lese nazvanou Lužánky, a tu nechal strážit pánem ve strážním domku. V 50. letech 20. století, pořád v Lužánkách, ale už v Brně, zavřeli Ponávku do roury, svedli jí pod zem a ze strážního domku udělali záchody. v 90. 20 století se ze záchodů stal klub Trio a o pár desítek let později Verbena, která se teď jmenuje Ponava. Kavárna s festivalem okolo, to vše na zatrubněné Ponávce. Na dveře Ponavy ale zaklepal Covid-19, a jak jí na ně zaklepal, tak jí je zavřel. Nejdůležitější Ponavou se stalo Rádio.
Od provozovatele jsem dostala toto zadání: vytvořit vizuální identitu tří „nohou“ Ponavy, s důrazem na digitální rádio. Protože je to rádio pro posluchačstvo poučené, vzdělané, otevřené, inteligentní a kreativní, měla i identita být speciální – s analogovým pocitem, ale v digitálním prostředí. Alanog v digitalu? Jak na to?
Z několika nápadů jsem realizovala identitu založenou na rozpínavosti vody, coby elementu, z něhož si Ponava vzala jméno. Inkoustová skvrna za jistých okolností rozkládá barvy na papíru stejně, jako se na monitoru rozkládají barvy do pixelů. Pro rádio jsem nechala rozpustit tvar, který z linky vzlíná do povrchu papíru jako zvuková stopa. Pro kavárnu voda vyvzlínala ze skvrny jako z hrnečku do tvaru malých stromků, které jsou jako park kolem kavárny. A pro festival ohraničila místo, kde se koná.
Písmena slova Ponava jsem „nechala vlnami rozkomíhat“, když jsem využila reverzní kurzívy.
Nakonec jsme se nedohodli.
Nerealizováno.
(2021)
